Pokora je vlastnost, kterou lze přiřknout skromnému a umírněnému člověku, který si je vědom vlastní nedokonalosti a slabin. Neznamená to, že nezná své přednosti a chybí mu sebevědomí. Pokora nicméně vyrůstá jak z vědomí vlastní jedinečnosti tak nedostatečnost pokud jde o požadavky vyších bytostí. Pokorný člověk není sobecký a respektuje druhé. Pokora patří mezi sedm křesťanských ctností popsaných ve středověku, které se staly základy křesťanské morálky - těmi jsou dále štědrost, přejícnost, mírumilovnost, cudnost, střídmost a činorodost. Tyto ctnosti jsou protipólem sedmi hříchů. Opakem pokory je pýcha ale i neustálé porovnávání se s ostatními a sledování, zda nemá někdo víc či míň.

stav, kdy clovek vi, ze nemusi jednat impulsivne, ani nadute, protoze je tu pouze proto, aby v docasne propujcenem tele, ziskal zkusenosti, ktere obohati jeho skutecne ja a na tyto zkusenosti prestava nahlizet jako na spatne, nybrz vi, ze se mu dejou, aby z nich ziskal urcite pouceni, ktere mu pomaha udrzet si urcity nahled kracejic vstric smerem k univerzalni pravde. Proto s vdecnosti vita vse, co mu na zemi do zivota vstoupi.

Pokora (latinsky: humilitas, německy: Demut, anglicky: humility, rusky: смирение/smirěnije, či smirenomudrije) je jedna ze sedmi lidských ctností.