Vlastnictví či vlastnické právo je přímé a výlučné právní panství určité individuálně určené osoby (vlastníka) nad konkrétní věcí. Řidčeji se slovo vlastnictví používá ta [..]

privátní vlastnictví; soukromé vlastnictví; právo soukromé osoby na určitou věc, nemovitost (právo věc držet, užívat, nakládat s ní apod.)

Pojem osobní vlastnictví je v současnosti bezobsažný relikt komunistického práva, které, aby mohlo vlastnictví výrobních prostředků definovat jako právo soukromé a tudíž společensky zavrženíhodné, ustavilo různé nové formy do té doby jednotného pojmu vlastnictví, mimo jiné také vlastnictví osobní. Předmětem osobního vlastnictví byly věci určené k osobní spotřebě občanů. V osobním vlastnictví byly příjmy a úspory z práce a sociálního zabezpečení, vybavení domácnosti, věci osobní potřeby, rodinné domky a rekreační chaty, přičemž rodinný domek byl velmi podrobně definován jako obytný dům,u něhož aspoň dvě třetiny podlahové plochy všech místností připadaly na byty a který měl nejvýše 5 obytných místností,nepočítaje v to kuchyni. Větší počet obytných místností mohl mít, jestliže úhrn jejich podlahové plochy nepřesahoval 120 m2, z obytných kuchyní se do tohoto úhrnu počítali pouze plochy, o které výměra kuchyně přesahovala 12 m2. Táž osoba mohla být vlastníkem více rodinných domků, pouze jediný rodinný domek však mohl být u téhož vlastníka považován za vlastnictví osobní, další byly vlastnictvím soukromým.

Právní vztah vyjadøující sociálnì ekonomickou podstatu vztahu skuteèného, tj. disposice s hodnotou i užitnou hodnotou spotøebních pøedmìtù. Vznikal souèasnì s tìmito pøedmìty, [..]

Čtěte více »

Nejčastější druh vlastnictví nemovitosti. Nejsou-li na dům či byt uvalena věcná břemena nebo exekuce, může vlastník nakládat s nemovitostí libovolným způsobem.

V komunistickém režimu předmětem osobního vlastnictví byly věci určené osobní spotřebě občanů. Dnes se pojem používá jako vyjádření vlastnictví bytu, kdy majitelem není družstvo či město, ale fyzická osoba.