(řec.), tvrzení či nauka, o níž není dovoleno pochybovat.

Článek víry, věroučná formulace.

(ø. dogmatízo - ustanovit, potvrdit) Pravidla, rámce, zákony, vìrouèné teze pøijaté Církví za zjevenou pravdu. Dogmatické snìmovní definice orthodoxie se oznaèují øeckým slovem "oros" (ø. hó [..]

výchozí pouèka, základní teze nepøipouštìjící pochyby; neomylné východisko

Dogma (pl. dogmata; řec. δόγμα dogma názor, učení; δοκεῖν dokein ukazovat se správným) je výslovné tvrzení čili teze, o němž se v dané oblasti nebo v určitém společenství nepochybuje. V křesťanství se [..]

podstatné slovo dogma označuje takové tvrzení, o kterém se nepochybuje nebo je o něm dokonce zakázáno pochybovat. Dogma označuje absolutní pravdu, kterou je zkrátka třeba přijmout a nezabývat se tím, zda je založena na objektivních skutečnostech.

Příkladem dogmatu mohou být náboženská tvrzení týkající se existence Boha. Bůh v náboženství zkrátka existuje, přičemž je nepřípustné o této konstantní přítomnosti Boha jakkoliv pochybovat.

V přeneseném slova smyslu lze jako dogma označit každé tvrzení, které nemá být rozporována. Nejčastěji v běžné hovorové řeči používané slovní spojení „není to dogma“ tak lze volně vyložit jako „vždyť to nemusí být nutně pravda“, resp. „zamyslel jsi se nad tím, že to tak nemusí být?“.