“Wow” je slangové citoslovce původem z angličtiny vyjadřující údiv, úžas nebo překvapení (“Wow, to je ale kočka!”). Začalo se u nás objevovat zhruba od poloviny 90.let 20.století, zpočátku mělo ale ironické vyznění. Do angličtiny se dostalo už v 16.století ze skotštiny. Českými ekvivalenty jsou například citoslovce “páni”, “panejo”, “neke” (jako zkrácená varianta “nekecej”) , apod. Zároveň může “WOW” značit zažitou zkratku názvu populární počítačové hry World Of Warcraft. V angličtine “WOW” dále znamená označení pro muže, který je “pod pantoflem”, zcela ovládán svou partnerkou (zkratka obratu “Whipped, Owned and Wrapped”) nebo může značit naopak sarkatickou reakci, kterou dává člověk najevo, že to, na to reaguje, je nudné a nezajímavé.

Wellness označuje stav rovnováhy a zdraví těla a mysli. Klade tedy důraz jako na fyzickou tak psychickou kondici člověka. Je to zároveň přístup, který zdůrazňuje prevenci onemocnění a prodloužení života jako opak léčení člověka až v momentě nemoci. Wellness zahrnuje vývážený způsob stravování, pohybovou aktivitu, schopnost vhodné relaxace, ale i další úpravy životního stylu vedoucí k lepší kondici. V současnosti se tento název stává součastí mnoha volnočasových center nabízející zpravidla posilovnu, bistro, masáže, whirpool, a podobně. Řada wellness programů slouží zároveň k tomu, aby se člověk zbavil zlozvyků a špatných návyků (vedou tedy k redukci nadváhy, nebo odvykání kouření, případně i zvládání stresu).

Včetně je příslovce/předložka, kterou používáme k upřesněné toho, co daná množina věcí, osob nebo činností zahrnuje. Synonymem tedy může být obrat “započítávaje se” nebo “počítaje v to”. Jako příslovce se vyskytuje například ve větě “Obchod je zavřený od 3. do 10.dubna včetně”. Zde je tedy upřesněno, že dovolená platí i pro desátého dubna. Coby předložka se “včetně” pojí s 2.pádem (například v sousloví “všichni chlapci včetně Petra”, “celé město včetně městských částí připojených po roce 1918”). Používá se tedy pro zdůraznění, že množinu zahrnuje i prvek, který by mohl být z různých důvodů opomenut nebo považován za vynechaný. Opakem je obrat “vyjma”, tedy “kromě”.

Vlys je architektonickým pojmem a označuje zvláštní druh ozdobného pruhu či pásu na stěně stavby. Býval zdobený malbou nebo figurálním či ornamentálním reliéfem. U antických staveb šlo o část antického kládí, pás mezi architrávem a římsou. Jeho různé podoby lze pozorovat při porovnání jónského, dórského a korintského slohu. V obecné rovině vlys označuje jakýkoliv zdobený vodorovný pás na stavbě. O vlysu také hovoříme u stavební části tvořící rám křídla u oken a dveří. Známé jsou i vlysové podlahy. Tam vlys označuje upravené tvrdé prkénko potřebné k jejich sestavování (jinak také vlýska).

Vegvisir je islandským magickým prvkem a runovým symbolem, který měl jeho nositeli pomoci najít cestu v drsném počasí. Tento symbol je doložen v Huldově manuskriptu, který byl na Islandu vyzvednut Geirem Vigfussonem. V materiálu je popsáno, že ten, kdo tento symbol drží při sobě, neztratí cestu ani v bouři ani jiném špatném počasí, a to přestože cesta není známá. Islandským magickým symbolům jsou připisovány různé kouzelné schopnosti zaznamenány v materiálech ze 17.století i pozdějších období. Svého času byly tyto symboly velmi důležité zejména pro zemědělce, kteří se museli popasovat s často velmi nepříjemným počasím. V islandštině vegvisir znamená “ukazatel směru”.

Unalome je specifický druh tetování, jehož popularita roste. Unalome jsou obecně duchovní symboly spojené s buddhismem Theravada (nebo jsou přinejmenším jejich částí). Mjaí představovat cestu k osvícení a tomu odpovídá také jejich podoba. Konkrétní ztvárnění může být různorodé, tetování je ale na jednom konci tvořeno spirálou, ze které vychází klikatá linka. Ta symbolizuje onu cestu, která není přímá, ale spletitá, s množstvím různých zatáček a smyček. Tečky na konci značí smrt, ke které každý nevyhnutelně směřuje. Tetování unalome má zhmotnit existenci jedince v pozemském světě a také povědomí o jeho roli v něm. Existuje mnoho různých motivů, některé z nich obsahují vyobrazení lilie jako symbolu nového začátku. Lidé si také navrhují své vlastní.

Umění coby součást kultury představuje a zahrnuje díla vytvořená lidmi, kteří vládnou význačnými dovednostmi, které neovládají všichni a výsledky své činnosti kultivují ducha a veřejnosti a esteticky na ni působí. Jinak je ale pojem umění těžko přesně definovatelný - to, co umění je a co už není, závisí třeba i na subjektivním vkusu. Jeho konkrétní podoby se také mění v čase. Umění v širším slova smyslu zahrnuje hudbu, výtvarnou, sochařskou, hereckou nebo literární činnost. Jako umění se v přeneseném slova smyslu označuje něco, co je náročné a dá to práci, takže to nedokáže každý (“Uvařit dobrou svíčkovou, to je umění!”). Umění je odvozené od zastaralého tvaru slovesa “uměti”.

Přídávné jméno “ultimátní” se používá ve smyslu úžasný, skvělý, boží. Jde o slangový výraz přejatý z angličtiny, kde “ultimate” znamená maximální nebo zásadní, ale také nejlepší ze všech nebo nejdůležitější pokud jde o vliv. Jde o populární výraz, kterým zejména teenageři označují prakticky vše, co se jim jeví jako perfektní, něco nepřekonatelného. Někdy se nesprávně používá k pojmenování něčeho konečnho, definitivního (odvozeno od slova “ultimátum”). Správným je ale v takovém případě výraz “ultimativní”. Ustálené je spojení “ultimátní zápas”, pod kterým si lze představit bojový sport, který v sobě slučuje mnoho různých bojových umění: nastupují tak proti sobě například zápasníci karate, taekwondo nebo třeba sumo.

Týn je zastaralý výraz, kterým se dříve označovalo město či oblast ohraničená hradbami. Ty měly ve středověku hlavně obrannou funkci, za nimi bylo obyvatelstvo i hosté chráněni. Zároveň hradby plnily funkci bezpečnostní - do města nebylo zpravidla možné se dostat nepozorovaně a hradby umožňovaly kontrolu toho, kdo do města vchází a kdo z něj vychází. Bylo tedy možné zabránit ve vstupu nežádoucím osobám. Přestože dnes hradby už tuto úlohu neplní, zůstává týn v názvech různých měst nebo jejich částí (například Týn nad Vltavou, Týn (v Praze) či Týn nad Bečvou). Má se za to, že slovo týn má původ v keltském označení “dunum”, jehož význam je podobný.

Trend označuje moderní populární proud nebo vývojovou tendenci a směřování s předpokládaným výhledem do přinejmenším blízké budoucnosti, protože jde popis tendence procesu změny. V oděvním průmyslu je trendem označováno něco, co je nebo bude v dané sezóně módní, trendy. Jako demografické trendy lze označit vývoj různých procesů v populaci v určitém časovém období (například úmrtnost, porodnost, sňatkovost, rozvodovost, apod.). O trendu ale můžeme hovořit prakticky ve všech oborech nejen lidské činnost: počasí, ekonomii, vzdělávání nebo třeba pečení vánočního cukroví. Pokud o někom říkáme, že “nastavil trend”, znamená to, že udělá nebo začne s něčím, co se stane populárním a následuje ho v tom mnoho dalších lidí. Pro takového jedince se používá výraz “trend setter”.

Slovo “travička” má v češtině dva významy: 1. žena, která se pokusila někoho otrávit. V literatuře je známou travičkou třeba Maryša z divadelní hry bratří Mrštíků. Ta se rozhodne nešťastné manželství ukončit tím, že nasype jed do kávy svému manželovi Vávrovi. 2. Travičkou lze označit také nízkou trávu nebo zdrobnělinu používanou zejména dětmi (například ve známé lidové písničce “Travička zelená”). Travička je příkladem homonyma: tedy pojmu, který je souzvučný. Má dva významy a ty vznikly nezávisle na sobě (dalším příkladem je třeba “los” - hrací tiket a zvíře, “pas” - cestovní doklad, část těla, apod.).

Jako světce označujeme svatého. Konkrétní užití ale závisí na příslušném náboženství a kultuře. V širším slova smyslu to není jen člověk za svatého oficiálně prohlášen, ale někdo, kdo se svým chováním a skutky blíží představě ideálu dané společnosti (kupříkldu někdo, na koho nikdo nemůže říct křivého slova třeba proto, že pomáhá ostatním, nekrade a nepodvádí, je laskavý a pokorný). Je to tedy někdo, jehož životní styl je následováníhodný a je to vnitřně nezkažený, čistý člověk. V náboženské rovině je například pro katolíky svatým mučedník. Tedy někdo, kdo za svou víru trpěl a obětoval to nejcennější - vlastní život. Dále je svatým ten, kterého za svatého církev formálně prohlásila.

“Status quo” je latinský termín používaný pro označení stávajího stavu nebo poměrů ve společnosti. Obvykle vyhovuje těm, kteří jsou u moci, případně dobře situováni a ze statu quo profitují. Pokud tedy mluvíme o statu quo, tak zpravidla v negativním slova smyslu. Ti, kteří se snaží status quo zachovat tím obvykle brání změně (která by jim nemusela zaručovat stejné výhody, jaké mají nyní). To ale může mít i jiné vyznění - pokud se dva státy nebo jiné původně znepřátelené strany zaváží dodržovat při uzavření příměří status quo, znamená to, že to, co kdo má, mu zůstává. Mluví-li se o “statu quo ante”, tak se při uzavření příměří vrací vše do stavu před válečným konfliktem.

SFS” je zkratka anglického obratu “spam for spam”, která je rozšířená na sociální sítích, zejména Instagramu. V praxi znamená, že uživatel nabízí olajkování a/nebo komentování většího množství příspěvků jiného účtu výměnou za lajky a komentáře na jeho vlastním účtu. Může jít i o zkratku anglického “shout out for shout out”, jehož význam je velice podobný - uživatel požaduje kladné ohodnocení jeho příspěvku výměnou za to, že mu bude poskytnuto totéž. Cílem je získat více followerů. Při výjádření momentálního rozpoložení je ztratka “SFS” používána místo obratu “so fucking stressed” (v příšerném stresu). V psané konverzaci tak jedinec dává najevo, že je vystresovaný víc než je zdrávo a má toho nad hlavu.

“S/o” je zkratka anglického výrazu “shout out”. V překladu jde o o slangový výraz pro vyjádření vděčnosti nebo poděkování zpravidla veřejného (například před publikem, v rádiu nebo televizi). Záměrem je vyjádření respektu a zviditelnění toho, o kom je řeč. Zkratka “s/o” je často používaná na sociální síti Twitter. Může je ale i o zkratku anglického obrazu “significant other” - osoba blízká. Tou může být manžel či manželka, partner nebo partnerka, případně milenec/milenka. Je to někdo, ke komu máme hlubší vztah než k ostatním. Zpravidla se tento obrat/zkratka používá, pokud nechceme danou osobu na veřejnosti specifikovat a její pravou identitu z různých důvodů nechceme uvádět (třeba při veřejném sdílení společné historky na sociálních sítích).

"Quo Vadis?" je latinský obrat, který lze do češtiny přeložit jako “Kam kráčiš / kam jdeš?” Má původ v křesťanském příběhu, ve kterém potkal apoštol Petr Ježíše Krista při svém útěku z Říma a zeptal se ho: “Quo Vadis, Domine?” (Kam kráčíš, pane?) Stejný název nese také román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze, ve kterém autor popisuje počátky křesťanství na pozadí milostného příběhu za vlády císaře Nerona v Římě a vyklresluje krutosti tehdejší doby. Stouto větou se můžeme dnes setkat v různých literárních dílech nebo žurnalistických textech. Obvykle ozvláštňuje formu textu a používá se spíše ve smyslu “kam směřuješ, kde je tvá budoucnost”.

Quasi (nebo také kvazi) je první část složeného slova, která značí, že daný pojem je jen zdánlivý, skutečný význam připomínající, nebo je jen “rádoby”, tak trochu. Například kvazivěda neznačí skutečnou vědu, ale pavědu, něco, co si na vědu jen hraje, nebo se za vědu označuje, ale ve skutečnosti do ní má daleko. Kvazipeníze jsou zase vklady v bankách - sice představují peněžitý majetek, ale ten v tuto chvíli nemá podobu skutečných peněz (dokud je nevybereme - v tu chvíli ale přestávají být vkladem v bance). Kvazipřátelství je zase takový vztah mezi dvěma lidmi, který má zdánlivě k přátelství blízko, ale ve skutečnosti nenese jeho atributy (například proto, že v mezních situacích při sobě takoví lidé nestojí, nebo se přátelí jen naoko).

Provaz je v obecné rovině jiným výrazem pro lano. To tvoří dlouhá konopná, sisalová nebo například lněná vlákna stočená dohromady. Následně slouží se svazování, vázání nebo tažení. Provazu se také dle jeho tloušťky a délky říká jinak motouz, špagát nebo šňůra. Protože se dříve používal i na šibenicích při popravách, uchytil se mezi lidmi obrat “dostat provaz”. Pokud někdo dostal provaz nebo mu provaz hrozil, znamenalo to tedy, že mu hrozil trest smrti. Známý je také idiom “táhnout za jeden provaz”. Znamená “spolupracovat, držet při sobě”. Provaz označuje také gymnastický cvik. Při něm jedna noha cvičence směřuje před a druhá za trup. Jedinec přitom dosedá zcela na podložku. Tento cvik je nezbytný zejména pro balet a gymnastiku.

Potenciál je termín, který má hned několik významů. Pokud řekneme o někom druhém, že “má potenciál”, znamená to, že má budoucnost, šanci a schopnosti dokázat něco v oboru, o kterém je řeč, jednoduše, že “na to má”. Tím zároveň dáváme najevo, že v jeho dovednosti věříme. Přídavné jméno “potenciální” se používá coby synonymu výrazu “možný, případný”. Ve fyzice například potenciál označuje schopnost fyzikálního pole působit na elektrické náboje nebo hmotné body. Jde o skalární veličinua její hodnota je relativní, protože se vztahuje vždy k určitému místu se zvoleným nulovým potenciálem. Potenciální (polohová) energie je označením pro energii tělesa, které se nachází v potenciálovém poli určité síly.

Pokora je vlastnost, kterou lze přiřknout skromnému a umírněnému člověku, který si je vědom vlastní nedokonalosti a slabin. Neznamená to, že nezná své přednosti a chybí mu sebevědomí. Pokora nicméně vyrůstá jak z vědomí vlastní jedinečnosti tak nedostatečnost pokud jde o požadavky vyších bytostí. Pokorný člověk není sobecký a respektuje druhé. Pokora patří mezi sedm křesťanských ctností popsaných ve středověku, které se staly základy křesťanské morálky - těmi jsou dále štědrost, přejícnost, mírumilovnost, cudnost, střídmost a činorodost. Tyto ctnosti jsou protipólem sedmi hříchů. Opakem pokory je pýcha ale i neustálé porovnávání se s ostatními a sledování, zda nemá někdo víc či míň.

Jako objektivní označujeme něco, co se týká objektu a je věcné. Jde o něco nestranného, co nezaujímá jednoznačné stanovisko a je názorově neutrální. Je to tedy skutečnost, která existuje nezávisle na mínění, hodnotách nebo názorech jedince nebo určité skupiny. Objektivní tvrzení nebo skutečnost je taková, kteár je založena na reálných faktech a ne na osobních doměnkách či ovlívněna individuálními zájmy a postojí. Objektivita je nezbytnou podmínkou výzkumu, jehož výsledkem mají být reprezentativní data. Od výzkumníka se očekává, že průběh výzkumu a internpretaci nebude ovlivňovat vlastními postoji, názory či přáním ohledně samotných výsledků. To je náročné zejména u výzkumů sociologických. Objektivita je požadována také od novinářů, kteří by měli veřejnosti poskytovat zejména ve zpravodajství nestranný pohled na události.

“Dělat zagorku” znamená dělat fóry, ofuky, s něčím otálet, neumět se rozhoupat nebo se nemít k akci či rozhodnutí. Jde o expresivní výraz, jehož původ není zcela znám. “Zagorka” se říká české zpěvačce Haně Zagorové, která se proslavila zhruba v 70.letech minulého století. Má se za to, že by obrat mohl mít něco společného s rolí, kterou Hana Zagorová sehrala s Jurajem Kukurou ve filmu Trhák. Tam ji muž nadbíhá, ale ona mu stále nedává jednoznačnou odpověď a je váhavá. Zagorka je ale také název bulharského piva. I tady jednoznačná spojitost chybí. Podobně se používá třeba obrat “nedělej Nasťu/nebuď labuť”.

Mykání má zpravidla dva významy: 1. Může jít o termín rozšířený v textilním průmyslu, kde označuje rozvoňování materiálu na jednotlivá vlákna. K tomu se používají ostré hroty. Dříve se to provádělo ručně pomocí jehlic a škrabek, dnes existují speciální mykací stroje. Známý je také pojem “mykaná příze”, který označoval přízi s vlákny urovnanými jedním směrem. I při mykání se totiž vlákna napřimují, urovnávají stejným podélným směrem a ukládají se stejnoměrně vedle sebe. 2. O mykání také hovoříme, když o sobě osoba mluví nebo íše v množném čísle. Ve staročeštině znamenalo mykání rychý pohyb či škubání (příbuzné s odemykat, vymykat se, smyk).

Memento označuje nejčastěji předmět, který je pro nás vzpomínkou na nějaký zážitek, osobu nebo období. Jde tedy v podstatě o suvenýr připomínající zvláštní a nám blízkou událost. Může ale představovat kromě připomínky a varování. Známé je také sousloví “memento mori” (připomínka smrtelnosti), které se většinou překládá jako “Pamatuj, že zemřeš/Pamatuj na smrt.” Jde o mravní poučku často se vyskytující ve středověku, kterou byl člověk upozorňován na pomíjivost života a prázdnotu pozemských radostí. Připomínalo tak v křesťanství také nadcházející boží soud. V uměleckých dílech je často zobrazována jako kostra či kosti či přesýpací hodiny. Slovo memento pochází z latinského “meminisse” (zapamatuj si).

Marginálním označujeme něco nepodstatného, okrajového, v daném kontextu nepříliš důležitého. Slovo je odvozeno z latinského “margo” (okraj). Tak se dřívě říkalo také vnějšímu okraji stránky, na který se zapisovaly různé poznámky k textu (marginálie). Když je pak písař opisoval, občas se stalo, že je omylem zahrnul přímo do textu, přestože tam nepatřily. Odtud tedy i význam marginálií coby nesoustavných poznámek k nějakému textu. V souvislosti s tím je známý také pojem “marginalizace” - snižování významu nějaké skupiny obyvatel a její vytlačování na okraj. V ekonomice se o marginálním zboží hovoří v tom případě, když je prodáváno za cenu, která se prakticky rovná jen nákladům na výrobu (neplyne z ní tedy žádný zisk).

Malachit je sytě zelený druh nerostu. Jde o rudu mědi (jednu z nejstarších) - hydroxyuhličitan měďnatý. Jsou na něm patrné i světlé a tmavě zelené proužky. Jeho stupeň tvrdosti je 3,5-4. Nejčastěji se používá jako šperkařský kámen, už v historii se používal jako pigment v zelených barvách nebo jako líčidlo. Přisuzují se mu také různé podpůrné léčebné účinky: odvádí z těla nečistoty, uklidňuje nervovou soustavu a napomáhá ke klidnějšímu spánku, ale doporučuje se také těhotným ženám, kterým pomáhá při porodu a dětem, kteér chrání před pády. U nás se vyskytuje třeba v Podkrkonošší, ve světě pak v Kongu, Mexiku nebo Maroku. Jeho název je odvozen z řeckého “malaché” (sléz, sytě zelená barva).

Lotos je květinou, která je v řadě kultur považována za posvátný symbol vzniku života a čistoty, vysokých duševních hodnot a také harmonie ženského a mužského principu. Setkáváme se s ním třeba v Číně, Indii a Egyptě. Lotos představuje prvopočátek světa, znovuzrození a jednoty a podle legend se z něj zrodilo či zjevilo mnoho božstev. Dodnes jsou s lotosem spojovány ty nejvyšší lidské ctnosti a je symbolem nevinnosti a čistoty. Lotos přitom skutečně čistým zůstává - není možné ho znečistit tekutými prostředky, protože jeho lístky pokrývají krystalky napomáhající odtékaní látek pryč. Lotos nejčastěji roste ve stojatých vodách v oblasti tropů a subtropů.

Loajalita je jinými slovy věrnost, oddanost nebo postoj jedince, který se rozhodl dodržovat závazky vůči jiné osobě, firmě nebo třeba názorovému přesvědčení. Jde tedy v podstatě o dobrovolné sebeomezení ve prospěch vztahu k někomu/něčemu jinému. V dobách feudalismu loajalita znamenala spolehlivé a věřné plnění lenních povinností. Řada mocných lidí si loajalitu lidí, kterými se obklopovala, kupovala různými dary nebo významnými posty. Odměnou jim za to byla skupina za každých okolností oddaných osob, na které bylo možné se spolehnout přinejmenším do té doby, dokud se jim dostávalo slíbených odměnu. Na druhou stranu od nich většinou dotyčný člověk nemohl očekávat upřímný názor, nesouhlas nebo kritiku. Loajalita je odměňována i v dnešní době: ze strany zaměstnavatele třeba zvýšením platu po určité odpracované dobé, ze strany obchodů formou různých benefitů za pravidelné nákupy.

V obecné rovině je konsolidace synonymem pro upevnění nebo urovnání. Nejčastěji se ale používá v souvislosti s půjčkami a dluhy. Konsolidaci úvěrů lze rozumět jako sloučení několika úvěrů do jednoho. Pro klienta je tento postup výhodný, protože naplatí několik různých splátek (třeba za kontokorent a půjčku na auto) ale splácí jen jediný úvěr zahrnující všechny jeho půjčky. Měsiční splátky jsou tak nižší, ale celkové doba splácení se tím může prodlužit. Další nevýhodou je, že některé instituce, které konsolidaci nabízejí, mohou požadovat poplatky za předčasné splacení. Pro klienty se stabilním příjmem, který si splátky může bez problémů dovolit tedy nemusí být zrovna vhodná. Konsolidace pochází z latinského “con” (dohromady) a “solidus” (pevný).

Karty Lenormand jsou obrázkové karty sloužící k výkladu a věštění. Někdy jsou také označovány jako původní francouzské tarotové karty. Na kartáře, který je vykládá, se lidé nejčastěji obracejí ve složité životní situaci, když se ocitnou na životní křižovatce nebo je čeká závažné rozhodnutí. Sada obsahuje 36 karet, přičemž každá by měla kromě obrázku obsahovat canastový symbol a číslo. Důležité karty Dáma a Pán podle některých výkladů symbolizují samotnéh tazatele. Nesou název po fancouzské kartářce Marie-Anne Adélaide Lenormand, která tyto karty sama navrhla a byla považována za největší kartářku všech dob. Svého času se na ní obracela i řada významných osobností včetně vůdců Francouzské revoluce.

Speciální náramek, který má sloužit jako ochrana jeho nositele před uhranutím a zlým silám a má přinášet štěstí. Vyznačuje se červenou barvou a může jít jen o jednoduchou šňůrku nebo obsahovat jednoduché ozdoby. Nosit se má na levé ruce a neměl by se sundavat. Podle učení kabbalah je to právě červený provázek uvázaný kolem zápěstí, který má moc chránit svého nositele třeba i před různými nemocemi. Červená je symbolem energie života a Slunce. Navíc může náramek svému myjiteli pomoci odprostit se od špatných myšlenek a touhy k nedobrému jednání. Kabbalah je druh židovské mystiky, jejíž podstatou je snaha člověk odprostit se od všedních problémů, aby se přiblížil k Bohu.

Jde o přívlastek označující poznámku nebo podnět, kteýr je bezvýznamný, nepodstatný či v dané situaci vedlejší. Není důležitý zpravidla proto, že jeho vynechání ani začlenění do argumentace nebo rozhodovacího procesu nebude mít vliv na průběh nebo výsledek. Jeho opakem je věc “relevantní”, u níž se ještě dodává k čemu. Relevance totiž významně závisí na konkrétním kotextu, ve kterém je zvažována. Zatímco v jednom může být argument irelevantní, v jiném kontextu to samé tvrzení relevantní je. Zároveň relevance závisí i na osobních postojích a názorech každého člověka. Zatímco pro věřícího může být například relevantní, zda byl jeho partner pokřtěn, pro ateistu je to samé irelevantní).

Integrace má několik konkrétních významů v závislosti na tom, ve které oboru se používá. V obecné rovin však znamená začlenění nějké části do už ustaveného celku a její přizpůsobení. Sociální integrace tak znamená začleněné jedince do většinové společnosti, ve které žije. Úspěšně socializovaný jedinec se tak naučil, jak v této společnosti správně žít a osvojil si každodenní návyky, které jsou vlastní ostatním členům. Svým chováním se tedy výrazně nevyčleňuje. V této souvislosti se lze setkat se souslovím “integrace menšin” označující proces začlenění rasových či národnostních menšin do běžné společnosti. Ekonomická integrace označuje prolnutí ekonomik různých států za účelem odstranění překážek, které brání vzájemnému obchodu s cílem podpořit obchod zainteresovaných stran. Integrovat tedy znamená “funkčně včlenit”. V matematice jde o operaci potřebnou k výpočtu integrálů.

Inferno je jiný výraz pro peklo přejatý z angličtiny. Peklo je dle některých náboženvství místem, kde duše mrtvých po smrti pykají za jejich pozemské hříchy. Kromě duší mrtvých hříšníků je obýváno také démony a čerty. Je tak i v řadě uměleckých děl vyobrazováno jako místo bolesti a utrpení, které má nahánět strach. Peklo je umístěno v podzemí a jeho součástí je i předpeklí. Naopak opakem pekla je nebe a s ním související očistec. V přeneseném slova smyslu označuje inferno/peklo něco obzvláště nepříjemného až apokalyptického (“To včerejší zkoušení bylo peklo.”). Inferno je také o název počítačové hry a operačního systému. Tento výraz pochází z latinského slova “infernum”.

V původním slova smylu je hub (čti hab) rozbočovač, zařízení pro připojení počítač do sítě (například USB hub, ethernetový hub, apod.). V souvislosti s tím je použiván také termín “switch”. Ten ale narozdíl od hubu posílá pakety jen na ty porty, kam patří. Hub kopíruje síťový provoz na všechny pakety. V současnosti je ale jako hub označuje také místo, které je důležitým centrem dění v určitém odvětví a pracuje se tam třeba na významných inovacích (nejčastějším spojením je “technologický hub”). V angličtině to může být také letiště nebo třeba nádraží, které je významným dopravním uzlem a poskytuje řadu dalších možností spojení.

Horovo oko (zvané také vedžat) je egyptský symbol údajně zajišťující sílu a zdraví. Cob amulet sloužil ale také proti uhranutí nebo jako symbol oddanosti. Je velice rozšířený na destičkách, prstenech nebo plátech, protože Egypťané hluboce věřili v jeho sílu a každá domácnost ho v nějaké podobě měla. Podle jednoho mýtu bůh Horus v boji se Sutehem o oko přišel. Jeho protivník ho zakopal v poušti a tam z něj vyrostl lotosový květ. Ztracené oko mu nahradil bůh Chonsu okem stříbrným. Oko, o které přišel, se pak stalo symbolem ochrany celého Egypta. Po bitvě se stal Horus první faraoem starověkého Egypta. Horovo oko je podobné Raovu oku (někdy se proto zaměňují), to se ale vztahuje k jinému bohu, i když některé koncepty, které představují, jsou podobné.

Pojmenování nezbytné přední části těla většiny živočichů. Je v ní obvykle usazen mozek (centrum nervové soustavy) a několik smyslových orgánů (uši, oči, ústa). Mozek v hlavě u obratlovců chrání lebka spojená s páteří. Lidskou lebku tvoří 28 kostí a průměrná hmutnost lidské hlavy činí 4,6 kilogramu. Lebka je pokrytá svaly a kůží a u člověka má hlava velký význam i proto, že právě podle ní od sebe rozlišujeme ostatní jedince. Na přední části hlavy - obličeji - se projevují známky stáří jedince, liší se od sebe také barvou a délkou vlasů, barvou očí, velikostí rtů, apod. Lidé se od sebe ale odlišují také mimikou - to je změna tvaru obličeje podle momentální nálady nebo v reakci na nějaký podnět (radost, vztek, bolest, atd.).

V obecné pojetí je hexagram šesticípá hvězda (může být podobná Davidově hvězdě, jiné mají větší vrchní a spodní části). Zpravidla tedy vzniká prodloužením pravidelného šestiúhelníku tak, aby se přímky potkaly v šesti cípech nebo umístěním jednoho rovnostranného trojúhelníku přes druhý, obráceně položený trojúhelník tak, aby se protínaly příslušné strany. Lze ho také snadno zkontruovat tak, že narýsujeme kružnici a její poloměr na ni pětkrát naneseme. Hexagram pak vznikne propojením těchto bodů. Jde o jeden z nejstarších náboženských symbolů na světě, který byl používaný celou řadou vyznání z období starověku, nejčastěji ale ve východních kulturách (nikoliv v řecké a latinské kultuře a v křesťanství se objevil až později) V té době byl hojně používán pravděpodobně i pro jeho snadnou konstrukci. Řecký název hexagram tato konstrukce dostala až v 19.století.

Habibi je slovo přejáté z arabštiny, které se používá k oslovení milované osoby. V arabských zemích ho používají muži k oslovení blízkých kamarádů (habib = přítel), nicméně často označuje blízkou osobu ženkého pohlaví (ženu, přítelkyni či dceru) a překládá se jako “milované”, “můj miláček” nebo “můj drahoušek”. Jde také o časté příjmení a do svých názvů do začleňují i některé hudební skupiny. Do mluvy nearabských národů se toto slovo pravděpodobně rozšířilo prostřednictvím arabských písní, kde se v textech často vyskytuje.

Název nejpoužívanějšího internetového prohlížeče a zároveň americké společnosti, která ho vyvinula a byla založena v Kalifornii v roce 1998 (od roku 2006 existuje také pobočka v České republice). V angličtině znamená “google” velké brýle (například lyžařské). Název vyhledávače je ale pravděpodobně odvozen od termínu “googol”, což je obrat označující číslo složené z jedničky a sta nul. V současnosti lidé prostřednictvím googlu vyhledávají skoro polovinu všech dotazů. Prohledává nejen klasické webové stránky, ale také obrázky, mapy, nebo třeba online obchody. V češtině se zároveń ujalo sloveso “googlovat”, které se používá jako synonymum pro vyhledávání na internetu, a to i bez ohledu na použitý vyhledávač (“Můžeš mi prosím vygooglovat, kdy se narodil Mozart?”).