Geometrické obrazce, které se skládají ze dvou úseček, které svírají pravý úhel. Existuje několik vysvětlení tvaru kříže například rozdělení světa na čtyři elementy/světové strany, či propojení božského (vertikální úsečka) a světského světa (horizontální úsečka). Kříže jsou jedny z nejznámějších a nejstarších symbolů, které jsou využívány v několika náboženstvích. Ježíš Kristus byl popraven na kříži a křesťanství poté v 5. až 6. století převzalo kříž za symbol křesťanství. Kříž také připomínal nástroj, kterým byl v minulosti rozděláván oheň. Křížů existuje několik druhů: řecký (+) ondřejský (x), Kříž sv. Antonína (T) atd. Kříže se objevují na velkém počtu státních vlajek (Finsko, Řecko, Jamajka, Slovensko atd.).

Odvozeno z latinského slovesa „innovare“ neboli obnovovat. Efekt inovací vidíme v účincích jejich zavedení do procesu a z výsledků potom můžeme odvodit, zda účinky inovací byly efektivní. Pojem inovace se v minulosti využíval především v ekonomické sféře a o jeho zavedení se zasloužil americký ekonom Josef Alois Schumpeter pocházející z Čech. Dříve bylo zavádění inovací chápáno negativně, v dnešní době jsou ale inovace neoddělitelnou součástí naší společnosti a dokazují ochotu riskovat podle předem promyšleného plánu. K největšímu rozvoji inovací došlo na přelomu 19. a 20. století během vědecko-technické revoluce. Mezi negativní inovace řadíme například vynalezení atomové bomby. Dnešní význam inovací je chápán především jako cesta jak získat konkurenční výhodu.

Učení jsou veškeré behaviorální a mentální změny vznikající na základě interakce s okolím. Učení probíhá bezděčně (život) neformálně (rodina, společnost) či záměrně (škola) většinou se ale jedná o kombinaci výše zmíněných. V procesu učení je člověk obohacován získáváním a předáváním zkušeností návyků, dovedností, hodnot a znalostí. Učením se u lidí, ale i živočichů, rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a chování. Učení je tak na jedné straně součástí individuálního dospívání jedince, výchovy a vzdělávání, na druhé straně reprodukce kultury. Učením se zabývá hned několik věd: psychologie, pedagogika, antropologie atd. Člověk se nejvíce naučí v prvních třech letech svého života.

Zášť je synonymem pro nenávist a zlobu. Obvykle se používá ve spojení “chovat vůčí někomu/cítít k někomu zášť”. Původ slova lze pravděpodobně najít ve slově “zajít” - ve smyslu zajít v nesympatiích k druhému tak daleko, že lhostejnost přejde v nenávist. K zášti je obvykle důvod (nebo si alespoň ten, který ji pociťuje, myslím, že ho oprávněně má), člověk, který ji vůči někomu chová, ji necítí jen proto, že se mu dotyčný nelíbí. Důvodem může být křivda, podraz, podvod, nevěra, lež, apod.

Slovo záloha může znamenat například: 1. Část celkové částky za službu či zboží zaplacenou předem. Je požadována hlavně v případech, kdy by zrušení objednávky ze strany zákazníka způsobilo obchodníkovi ztrátu. Tu může ze zálohy následně pokrýt (například pokud si někdo objedná velké množství zákusků na svatbu). Může být vratná (obchodník například garantuje, že částku vrátí v případě stornování objednávky ne později než 1 měsíc před dodáním) nebo nevratná (obchodník ji posléze odečte z celkové ceny zboží nebo služby). 2. V armádě jde o vycvičené a připravené vojáky, kteří ale momentálně nejsou ve službě. Stále se s nimi ale počítá pro případ, že by bylo třeba armádu rozšířit. 3. Ve fotbalu záložníci označují středopolaře (stojí mezi obranou a útokem 4. Zálohou je v IT myšlen soubor dat, která máme uložená i na jiném místě (třeba externím disku) pro případ, že by se ztratila z primárního zdroje.

“Zádumčivý” je přídavné jméno označující člověka, který často dumá - tedy dlouze a usilovně přemýšlí. Je většinou tichý, ponořen do vlastních myšlenek, příliš se před ostatními neprojevuje. Nejde tedy jen o momentální stav nebo nepohodu - zádumčivý člověk je pohroužen sám do sebe dlouhodobě Svému okolí se jeví jako člověk melancholický - melancholie je označení pro stav zádumčivosti, který nemá zjevnou příčinu. Tím ji lze odlišit od smutku, která svůj důvod má (například rozchod s milovanou osobou, neúspěch u zkoušky nebo smrt blízkého člověka). Protože zádumčivý člověk nebývá příliš otevřený, lze těžko odhadnout, co se v něm odehrává - může být jen přemýšlivý, ale také trpět závažnými stavy úzkosti či deprese. V takovém případě může být zádumčivost projevem vážných problémů, k jejichž řešení je žádoucí vyhledat odbornou pomoct.

Slovem “zhrzený” označujeme člověka, jehož ego nebo city byly raněny a on se nad celou situaci nedokáže povznést a jít dál. Následně se druhému, který mu (byť často nechteně) ublížil, mstí, nepřeje mu v životě štěstí a byl by raději, kdyby pociťoval to, co on. Takový člověk má mnohdy pocit, že mu bylo upřen něco, oc mu právem náleží, byť si to nikdy nárokovat nemohl. Často se mluví třeba o “zhrzeném milenci” - muži, před nímž dala žena přednost jinému a který se s tím neumí vyrovnat. Zhrzený le může být také někdo, kdo očekával v práci povýšení, které nepřišlo.

Země (psáno s malým “z”) může označovat” 1. půdu, zeminu, 2. pevninu, 3. povrch, po které chodíme (může to být tedy například i podlaha lodi, přestože nejde o pevninu. Pokud na trajektu řekneme dítěti “Seber to ze země!”, tak ví, že se má sehnout pro předmět v oblasti nohou). 4. Stát, územní celek (česko je země, ze které pocházím.”). Pokud je na začátku slova velké “Z”, pak je Zemí myšlena planeta sluneční soustavy, na které žijeme a zároveň jediná, na které byla zatím existence života prokázána. Známý je idiom “srovnat se zemí”. Ten znamená, naprosto zničit, smést z povrchu zemského.

Jako youtuber je označovaná osoba, která svými videi přispívá na internetovou síť YouTube a v těchto videích také sám/sama vystupuje. Pod pojmem “youtuber” si tedy nelze představit někoho, kdo na YouTube jen nahrává videa vytvořená někým jiným, případně na kterých jen náhodně zaznamená okolní dění. Jde o zároveň o člověka, který na tuto síť přidává videa pravidelně a nejde tedy jen o jednorázový příspěvek. Sdružuje kolem sebe fanoušky a v závislosti na počtu shlédnutí a sdílení videí a počtu followerů si tímto koníčkem může i vydělávat (například formou spolupráce s firmami, které platí za to, že se jejich produkty ve videích objevují, nebo je v nich autor přímo propaguje). Vytváří si tak i vlastní značku, která prodává. Popularita přítom není nutně podmíněna vysokou technickou úrovní videa: často je rozhodující originalita, pokrytá témata anebo bezprostřednost i vtipnost youtubera.

York je anglické přídavné jméno, který lze popsat něco naprosto úžasného. Je to podobný výraz jako “cool”, “boží”, “skvělý”, apod. Jako podstatné jméno se používá pro označení člověka, který je ze všech nejpopulárnější a celé okolí si ho zamilovalo. V jeho očích je nejen inteligentní, ale i zábavný, milý a za všech okolností příjemný pohodář, kterém jde, na co sáhne. Údajně se výraz zažil na základě pýchy obyvatel britského hrabství Yorkshire po celé zemi. York je zároveň severoanglické město, metropole hrabství Yorkshire.

“Yikes” (čti jaiks) je anglický výraz pro vyjádření překvapení nebo šoku. Jde ale spíše o překvapení negativní. Jeho synonymem je třeba “omg” (oh my god), “gee” nebo “wow”. Používá se ale i v případech, kdy člověk vyjadřuje lehké z nechucení nebo jako synonymum obratu “a sakra”. Tento výraz má údajně původ je volání lovců, kteří jím povzbuzovali své psy při lovu lišek v 18.století. Někdy bylo užíváno i jako vyjádření radosti z triumfu. Podle jiných zdrojů ale tento výraz může pocházet z USA a má více společného se slovem “yipes”, které vzniklo sloučením tamějších citoslovců psího štěkotu: “yip” a “yipe”.

Yankee (čti jenkí) je označení pro obyvatele Spojených států amerických, kterými je označují Britové, Kanaďané nebo Australané. Pro Američany jsou ale yankees hlavně obyvatelé severní části USA. Tato přezdívka údajně vznikla v době, kdy v Novém Amsterdamu (bývalé nizozemské kolonii v Severní Americe) vymysleli britští přistěhovalci jméno pro holandské sousedy. Má se za to, že yankee vznikl buď spojením Jan Kass (Jan Sýr) nebo dvou obvyklých nizozemských jmen Jan a Kees. Podle jiné verze přezdívka vnzikla během občanské války a vymysleli ji vojáci Konfederace k označení obyvatele Středozápadu, kteří bojovali na Jihu. Tato přezdívka se objevila ve známé písní Yankee Doodle a ve svém názvu ji má i známý americký baseballový klub New York Yankees.

Tetování členů japonské mafie Yakuza mnohdy zobrazuje informace o postavení v klanu, různých zásluhách nebo i počtu zabitých. Dnes už ale výrazné tetování u členů tohoto klanu není tak obvyklé, jako bývalo. Tradičně nebylo tetování prováděno elektrickým strojkem, ale pomocí bambusového trnu nebo ocelových jehel. To je velmi bolestivá a zdlouhavá procedura, kterou v Japonsku ovládá jen omezené množství odborníků. Tradiční japonské tetování se nazývá irezumi a v doslovném překladu znamená “vložit inkoust”. Kromě zvláštních nástrojů vyžaduje i speciální inkoust. V době, kdy bylo tetování v Japonsku zakázané, se stalo symbolem kriminálníků a členů podsvětí.

“Y/N” je zkratka anglického “Yes or No”. V psané komunikaci na internetu se v současnosti používá, když klademe druhému uzavřenou otázku a chceme zdůraznit, že chceme odpověď “ano”, nebo “ne”. Tato zkratka je odkazem na starý operační systém DOS, který svým způsobem paroduje. Proto ji používá řada geeků. “Y/N” může být také zkratkou anglického sousloví “your name” (tvé jméno). Používá se v knížkách a příbězích, které lze upravit na míru tomu, pro koho jsou určeny. Na příslušných místech se tak doplní jeho jméno. Aby bylo jasné kam, jsou tato místa označena zkratkou “Y/N”. Objevuje se třeba v textech žánru fanfikce - ten zahrnuje díla vycházející z děl už napsaných, ale sepsaných jejich fanouškem.

XO je označení pro polibky a objetí (X značí polibek, písmeno má značit vyšpulené rty a O značí objetí, spojené ruce). Toto označení se používá hlavně v psané komunikaci na sociálních sítích často mezi blízkými příteli při loučení a ukončování konverzace, konejšení, atd. Písmeno X jako označení pro polibky přitom není záležitostí současnosti, v dopisech se jako vyjádření polibku používalo už ve středověku. Na dopisech se často objevoval kříž jako znamení upřímnosti a víry a nad něj se doplňoval polibek jako znamení upřímné přísahy. Vzkazy s polibkem tak byly srozumitelné v tomto bodě i lidem, kteří neuměli číst a psát.

Slovo “xeroxovat” je starší výraz pro kopírování, rozmnožování tištěných materiálů ve formě fotokopie. Výraz se zažil spolu s rozšířením pořizování kopií suchou cestou na elektrostatické bázi. Rozšířila se tak i další odvozená slova (“xerokopie”, “oxeroxovat”, xerovaný”, apod.). Xerox je zároveň název firmy vyrábějící kopírky, právě společně s jejími prvními stroji u nás se k nám tento výraz pro kopírování dostal. Výraz “xeroxovat” ale lidé používali bez ohledu na značku kopírky, kterou k rozmnožování textu používali (podobně jako se zažilo například slovo “googlovat” pro vyhledávání na internetu - není podstatné, který vyhledávač k tomu dotyčný používá). Základ slova pochází z řeckého “xeros” (suchý).

“Xenofobní” je přívlastek označující skutek, chování nebo myšlenku namířenou proti určitým skupinám obyvatel a založenou na předsudcích kulturního, rasového či náboženského charakteru. Jde o projev člověka, který trpí xenofobií - strachem ze všeho cizího nebo který vůči cizímu chová programově nedůvěru či nenávist. Tím, proti čemu se vymezuje, může být vše, co pochází z ciziny, nebo mimo jeho vlastní dobře známou skupinu a v tom případě se obrací například proti odlišným rasám, náboženským skupinám, apod. Tento strach plyne i z pocitu ohožení (strach z možného nebezpečí, ztráty většiny na daném území, apod.). Výraz “xenofobní” pochází složením řeckých slov “xénos” (cizí, cizinec) a “fobos” (strach, úzkost).

Xenofobem lze nazvat člověka, který má strach ze všeho cizího a neznámého. Může jít ale i o jinou formu reakce jako je nenávist nebo nedůvěra. Postoj xenofoba přitom nebývá založen na jeho vlastní zkušenosti s tím, proti čemu se vymezuje a mnohdy hodnotí celou skupinu na základě vybraných negativních skutků jednotlivců, kteří jsou jejími členy i v případě, že jsou v menšině, čímž jen potvrzuje a umocňuje svůj strach a antipatie. Tím, proti čemu se vymezuje, může být vše, co pochází z ciziny, nebo mimo jeho vlastní dobře známou skupinu a v tom případě se obrací například proti odlišným rasám, náboženským skupinám, apod. Tento strach plyne i z pocitu ohožení (strach z možného nebezpečí, ztráty většiny na daném území, apod.).

Jako xantipa je obecně označována zlá, svárlivá a hádává žena. Podle legendy byla žena jménem Xantippa, kterou si vzal filozof Sokrates, skutečně haštěřivou osobou. Říká se, že byla velmi prostořeká a drzá a při manželských hádkách velmi výbušná. Sám Sokrates prý uvedl, že poté, co dokázal žít po boku Xantippy, by už zvládl žít s kýmkoliv, podobně jako ten, co zkrotí opradu divoké koně, nemá problém vycházet s jinými zvířaty. Skutečné doklady o tom, že by Xantippa byla opravdu zlá, sice neexistují, ale dodnes je synonymem pro ženu s ostrým jazykem, před kterou by se ostatní měli mít na pozoru. Možná ještě známější než ze Sokratova životopisu je Xantippa z divadelní hry Williama Shakespeara Zkrocení zlé ženy, kde je v přirovnání zmíněna.

“WTF” je zkratka anglické věty “What the fuck?”, kterou lze přeložit jako “Co to sakra je?/Co to má sakra znamenat?”. Používá se nejčastěji v psaném (ale mnohdy už i v mluveném) projevu, zpravidla na sociálních sítích a internetové komunikaci k expresivnímu až vulgárnímu vyjádření údivu, rozhořčení nebo i lhostejnosti. Zkratka se začala užívat zhruba v polovině 80.let minulého století. “W” v angličtině nemusí značit jen “what” (co), ale v závislosti na kontextu může znamenat i “who” (kdo), “where” (kde) nebo “whatever” (cokoliv/ať už je to cokoliv).

“Wow” je slangové citoslovce původem z angličtiny vyjadřující údiv, úžas nebo překvapení (“Wow, to je ale kočka!”). Začalo se u nás objevovat zhruba od poloviny 90.let 20.století, zpočátku mělo ale ironické vyznění. Do angličtiny se dostalo už v 16.století ze skotštiny. Českými ekvivalenty jsou například citoslovce “páni”, “panejo”, “neke” (jako zkrácená varianta “nekecej”) , apod. Zároveň může “WOW” značit zažitou zkratku názvu populární počítačové hry World Of Warcraft. V angličtine “WOW” dále znamená označení pro muže, který je “pod pantoflem”, zcela ovládán svou partnerkou (zkratka obratu “Whipped, Owned and Wrapped”) nebo může značit naopak sarkatickou reakci, kterou dává člověk najevo, že to, na to reaguje, je nudné a nezajímavé.

Wellness označuje stav rovnováhy a zdraví těla a mysli. Klade tedy důraz jako na fyzickou tak psychickou kondici člověka. Je to zároveň přístup, který zdůrazňuje prevenci onemocnění a prodloužení života jako opak léčení člověka až v momentě nemoci. Wellness zahrnuje vývážený způsob stravování, pohybovou aktivitu, schopnost vhodné relaxace, ale i další úpravy životního stylu vedoucí k lepší kondici. V současnosti se tento název stává součastí mnoha volnočasových center nabízející zpravidla posilovnu, bistro, masáže, whirpool, a podobně. Řada wellness programů slouží zároveň k tomu, aby se člověk zbavil zlozvyků a špatných návyků (vedou tedy k redukci nadváhy, nebo odvykání kouření, případně i zvládání stresu).

Včetně je příslovce/předložka, kterou používáme k upřesněné toho, co daná množina věcí, osob nebo činností zahrnuje. Synonymem tedy může být obrat “započítávaje se” nebo “počítaje v to”. Jako příslovce se vyskytuje například ve větě “Obchod je zavřený od 3. do 10.dubna včetně”. Zde je tedy upřesněno, že dovolená platí i pro desátého dubna. Coby předložka se “včetně” pojí s 2.pádem (například v sousloví “všichni chlapci včetně Petra”, “celé město včetně městských částí připojených po roce 1918”). Používá se tedy pro zdůraznění, že množinu zahrnuje i prvek, který by mohl být z různých důvodů opomenut nebo považován za vynechaný. Opakem je obrat “vyjma”, tedy “kromě”.

Vlys je architektonickým pojmem a označuje zvláštní druh ozdobného pruhu či pásu na stěně stavby. Býval zdobený malbou nebo figurálním či ornamentálním reliéfem. U antických staveb šlo o část antického kládí, pás mezi architrávem a římsou. Jeho různé podoby lze pozorovat při porovnání jónského, dórského a korintského slohu. V obecné rovině vlys označuje jakýkoliv zdobený vodorovný pás na stavbě. O vlysu také hovoříme u stavební části tvořící rám křídla u oken a dveří. Známé jsou i vlysové podlahy. Tam vlys označuje upravené tvrdé prkénko potřebné k jejich sestavování (jinak také vlýska).

Vegvisir je islandským magickým prvkem a runovým symbolem, který měl jeho nositeli pomoci najít cestu v drsném počasí. Tento symbol je doložen v Huldově manuskriptu, který byl na Islandu vyzvednut Geirem Vigfussonem. V materiálu je popsáno, že ten, kdo tento symbol drží při sobě, neztratí cestu ani v bouři ani jiném špatném počasí, a to přestože cesta není známá. Islandským magickým symbolům jsou připisovány různé kouzelné schopnosti zaznamenány v materiálech ze 17.století i pozdějších období. Svého času byly tyto symboly velmi důležité zejména pro zemědělce, kteří se museli popasovat s často velmi nepříjemným počasím. V islandštině vegvisir znamená “ukazatel směru”.

Jako utopii lze označit zcela nereálnou vizi nebo představu. V obecné rovině dnes označuje něco, co by bylo žádoucí, ale přesto je nízká šance, že by to kdy bylo uskutečněno. Lze tak označit racionální projekty s promyšlenou strukturou, ve kterých proti sobě stály společenské neduhy a ideály (mezi nimi se v historii objevují třeba rasa, pohlaví nebo tolerance). Slovo “utopie” použil poprvé spisovatel Thomas More ve stejnojmenném díle. V něm popisuje fiktivní ostrov Utopia, kde obyvatelé žijí skromně a neznají soukromé vlastnictví - dělí se o půdu, jídelnu a přispívají dohromady k chodu celé společnosti. V první části knihy přitom autor kritizuje tehdejší společnost.

Urbanizace označuje proces stěhování obyvatel do měst. Jde zároveň o proces formování a rozvoje městského způsobu života a s ním související úlohou města jako takového ve vývoji společnosti. Popisuje tedy také centralizaci kulturního a společenského života do měst na úkorn venkova. Míra urbanizace je pak číselná hodnota udávající podíl obyvatelstva žijícího ve městech ku celkovému počtu obyvatel daného území. Urbanizace byla významným trendem zejména v 19. a začátkem 20. století v souvislosti s průmyslovou prosperitou některých oblastí. Míra urbanizace se lišila nejen v čase ale liší se také v místě. Vyšší je například ve státech západní Evropy, menší v jižních státech starého kontinentu.

Urbanismus je nauka o plánování a utváření sídel (zejména měst), aby jako celek působila esteticky, funkčně a vyváženě. Urbanisté úzce spolupracují s architekty a projektanty tak, aby nová zástavba či změna krajiny nepůsobila rušivě. Snaží se přitom zároveň o rovnováhu mezi přírodní krajinou a stavbami. Může jít tedy i o složku územního plánování. Územní plánování by mělo mít za cíl řídit směřování vývoje územních celků pokud jde o změnu krajiny tak, aby území bylo uspořádáno harmonicky s ohledem na udržitelnost i ochranu kulturního dědictví. Liší se i v závislosti na tom, zda se týká rozvoje velkoměsta, menšího města nebo malé vesnice.

Unalome je specifický druh tetování, jehož popularita roste. Unalome jsou obecně duchovní symboly spojené s buddhismem Theravada (nebo jsou přinejmenším jejich částí). Mjaí představovat cestu k osvícení a tomu odpovídá také jejich podoba. Konkrétní ztvárnění může být různorodé, tetování je ale na jednom konci tvořeno spirálou, ze které vychází klikatá linka. Ta symbolizuje onu cestu, která není přímá, ale spletitá, s množstvím různých zatáček a smyček. Tečky na konci značí smrt, ke které každý nevyhnutelně směřuje. Tetování unalome má zhmotnit existenci jedince v pozemském světě a také povědomí o jeho roli v něm. Existuje mnoho různých motivů, některé z nich obsahují vyobrazení lilie jako symbolu nového začátku. Lidé si také navrhují své vlastní.

Umění coby součást kultury představuje a zahrnuje díla vytvořená lidmi, kteří vládnou význačnými dovednostmi, které neovládají všichni a výsledky své činnosti kultivují ducha a veřejnosti a esteticky na ni působí. Jinak je ale pojem umění těžko přesně definovatelný - to, co umění je a co už není, závisí třeba i na subjektivním vkusu. Jeho konkrétní podoby se také mění v čase. Umění v širším slova smyslu zahrnuje hudbu, výtvarnou, sochařskou, hereckou nebo literární činnost. Jako umění se v přeneseném slova smyslu označuje něco, co je náročné a dá to práci, takže to nedokáže každý (“Uvařit dobrou svíčkovou, to je umění!”). Umění je odvozené od zastaralého tvaru slovesa “uměti”.

Přídávné jméno “ultimátní” se používá ve smyslu úžasný, skvělý, boží. Jde o slangový výraz přejatý z angličtiny, kde “ultimate” znamená maximální nebo zásadní, ale také nejlepší ze všech nebo nejdůležitější pokud jde o vliv. Jde o populární výraz, kterým zejména teenageři označují prakticky vše, co se jim jeví jako perfektní, něco nepřekonatelného. Někdy se nesprávně používá k pojmenování něčeho konečnho, definitivního (odvozeno od slova “ultimátum”). Správným je ale v takovém případě výraz “ultimativní”. Ustálené je spojení “ultimátní zápas”, pod kterým si lze představit bojový sport, který v sobě slučuje mnoho různých bojových umění: nastupují tak proti sobě například zápasníci karate, taekwondo nebo třeba sumo.

Týn je zastaralý výraz, kterým se dříve označovalo město či oblast ohraničená hradbami. Ty měly ve středověku hlavně obrannou funkci, za nimi bylo obyvatelstvo i hosté chráněni. Zároveň hradby plnily funkci bezpečnostní - do města nebylo zpravidla možné se dostat nepozorovaně a hradby umožňovaly kontrolu toho, kdo do města vchází a kdo z něj vychází. Bylo tedy možné zabránit ve vstupu nežádoucím osobám. Přestože dnes hradby už tuto úlohu neplní, zůstává týn v názvech různých měst nebo jejich částí (například Týn nad Vltavou, Týn (v Praze) či Týn nad Bečvou). Má se za to, že slovo týn má původ v keltském označení “dunum”, jehož význam je podobný.

Trend označuje moderní populární proud nebo vývojovou tendenci a směřování s předpokládaným výhledem do přinejmenším blízké budoucnosti, protože jde popis tendence procesu změny. V oděvním průmyslu je trendem označováno něco, co je nebo bude v dané sezóně módní, trendy. Jako demografické trendy lze označit vývoj různých procesů v populaci v určitém časovém období (například úmrtnost, porodnost, sňatkovost, rozvodovost, apod.). O trendu ale můžeme hovořit prakticky ve všech oborech nejen lidské činnost: počasí, ekonomii, vzdělávání nebo třeba pečení vánočního cukroví. Pokud o někom říkáme, že “nastavil trend”, znamená to, že udělá nebo začne s něčím, co se stane populárním a následuje ho v tom mnoho dalších lidí. Pro takového jedince se používá výraz “trend setter”.

Slovo “travička” má v češtině dva významy: 1. žena, která se pokusila někoho otrávit. V literatuře je známou travičkou třeba Maryša z divadelní hry bratří Mrštíků. Ta se rozhodne nešťastné manželství ukončit tím, že nasype jed do kávy svému manželovi Vávrovi. 2. Travičkou lze označit také nízkou trávu nebo zdrobnělinu používanou zejména dětmi (například ve známé lidové písničce “Travička zelená”). Travička je příkladem homonyma: tedy pojmu, který je souzvučný. Má dva významy a ty vznikly nezávisle na sobě (dalším příkladem je třeba “los” - hrací tiket a zvíře, “pas” - cestovní doklad, část těla, apod.).

Jako světce označujeme svatého. Konkrétní užití ale závisí na příslušném náboženství a kultuře. V širším slova smyslu to není jen člověk za svatého oficiálně prohlášen, ale někdo, kdo se svým chováním a skutky blíží představě ideálu dané společnosti (kupříkldu někdo, na koho nikdo nemůže říct křivého slova třeba proto, že pomáhá ostatním, nekrade a nepodvádí, je laskavý a pokorný). Je to tedy někdo, jehož životní styl je následováníhodný a je to vnitřně nezkažený, čistý člověk. V náboženské rovině je například pro katolíky svatým mučedník. Tedy někdo, kdo za svou víru trpěl a obětoval to nejcennější - vlastní život. Dále je svatým ten, kterého za svatého církev formálně prohlásila.

“Status quo” je latinský termín používaný pro označení stávajího stavu nebo poměrů ve společnosti. Obvykle vyhovuje těm, kteří jsou u moci, případně dobře situováni a ze statu quo profitují. Pokud tedy mluvíme o statu quo, tak zpravidla v negativním slova smyslu. Ti, kteří se snaží status quo zachovat tím obvykle brání změně (která by jim nemusela zaručovat stejné výhody, jaké mají nyní). To ale může mít i jiné vyznění - pokud se dva státy nebo jiné původně znepřátelené strany zaváží dodržovat při uzavření příměří status quo, znamená to, že to, co kdo má, mu zůstává. Mluví-li se o “statu quo ante”, tak se při uzavření příměří vrací vše do stavu před válečným konfliktem.

SFS” je zkratka anglického obratu “spam for spam”, která je rozšířená na sociální sítích, zejména Instagramu. V praxi znamená, že uživatel nabízí olajkování a/nebo komentování většího množství příspěvků jiného účtu výměnou za lajky a komentáře na jeho vlastním účtu. Může jít i o zkratku anglického “shout out for shout out”, jehož význam je velice podobný - uživatel požaduje kladné ohodnocení jeho příspěvku výměnou za to, že mu bude poskytnuto totéž. Cílem je získat více followerů. Při výjádření momentálního rozpoložení je ztratka “SFS” používána místo obratu “so fucking stressed” (v příšerném stresu). V psané konverzaci tak jedinec dává najevo, že je vystresovaný víc než je zdrávo a má toho nad hlavu.

“S/o” je zkratka anglického výrazu “shout out”. V překladu jde o o slangový výraz pro vyjádření vděčnosti nebo poděkování zpravidla veřejného (například před publikem, v rádiu nebo televizi). Záměrem je vyjádření respektu a zviditelnění toho, o kom je řeč. Zkratka “s/o” je často používaná na sociální síti Twitter. Může je ale i o zkratku anglického obrazu “significant other” - osoba blízká. Tou může být manžel či manželka, partner nebo partnerka, případně milenec/milenka. Je to někdo, ke komu máme hlubší vztah než k ostatním. Zpravidla se tento obrat/zkratka používá, pokud nechceme danou osobu na veřejnosti specifikovat a její pravou identitu z různých důvodů nechceme uvádět (třeba při veřejném sdílení společné historky na sociálních sítích).

"Quo Vadis?" je latinský obrat, který lze do češtiny přeložit jako “Kam kráčiš / kam jdeš?” Má původ v křesťanském příběhu, ve kterém potkal apoštol Petr Ježíše Krista při svém útěku z Říma a zeptal se ho: “Quo Vadis, Domine?” (Kam kráčíš, pane?) Stejný název nese také román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze, ve kterém autor popisuje počátky křesťanství na pozadí milostného příběhu za vlády císaře Nerona v Římě a vyklresluje krutosti tehdejší doby. Stouto větou se můžeme dnes setkat v různých literárních dílech nebo žurnalistických textech. Obvykle ozvláštňuje formu textu a používá se spíše ve smyslu “kam směřuješ, kde je tvá budoucnost”.

Quasi (nebo také kvazi) je první část složeného slova, která značí, že daný pojem je jen zdánlivý, skutečný význam připomínající, nebo je jen “rádoby”, tak trochu. Například kvazivěda neznačí skutečnou vědu, ale pavědu, něco, co si na vědu jen hraje, nebo se za vědu označuje, ale ve skutečnosti do ní má daleko. Kvazipeníze jsou zase vklady v bankách - sice představují peněžitý majetek, ale ten v tuto chvíli nemá podobu skutečných peněz (dokud je nevybereme - v tu chvíli ale přestávají být vkladem v bance). Kvazipřátelství je zase takový vztah mezi dvěma lidmi, který má zdánlivě k přátelství blízko, ale ve skutečnosti nenese jeho atributy (například proto, že v mezních situacích při sobě takoví lidé nestojí, nebo se přátelí jen naoko).